V tomto roce se ukutečnil první ročník velkého mezinárodního závodu Bohemia Slide 2010 v krásném areálu JQH ranče u Jiráků ve Štěnovickém Borku. Jako každoročně jsme se velmi těšili už celý rok na tak důstojné zakončení jezdecké sezóny v největší hale v ČR 80x40. Proto jsme také vytáhli ze stáje to nejlepší, co tam máme: Lucky Tari Starlight, El Chex, Remedys Moonshine a Custom Rooster. Přijeli jsme na místo už ve čtvrtek, abychom koním znovu ukázali tuto jedinečnou arénu a mohli tak v klidu trénovat. Samozřejmě, že se také těšíme na výborný oběd v plzeňském pivovaru, kde si nacpeme břicha vrabcem, bramborovým knedlíkem a zelím a neodoláme, jak jinak, světoznámému plzeňskému pivu. Po tak "náročné" přípravě na sobotní závody, jsme s napětím očekávali začátek.

První šla na řadu Barča s Tarískem v NRHA Youth 14-18 a uhrála krásné 3.místo. Jako druhá startovala Monika s Pistolníkem v NRHA Limited Non Pro, a protože spolu jeli v této aréně poprvé a brali to jako zahřívací kolo na velkou večerní Lawson Bronze Trophy Non Pro, skončili na 6.místě. Několik míst po Monice startoval Petr s Chexem ve stejné soutěži a také zahřívali na vyšší soutěž - 11.místo. Remedyse potkala bohužel smůla a pro zdravotní problém s prasklým kopytem nemohl startovat. Karel tiše zuřil. Barča poté ještě zabodovala v Czech Ladies a dotáhla se na úžasné 3.místo !!! Moc blahopřejeme - je to její první závodní sezóna s Tarískem !!!

Bohužel pro nás tento nádherný závod tímto skončil. Na start se už nepostavil ani Petr ani Monika. Petr těsně před svým druhým startem v Intermediate Non Pro, kdy opracovával Chexe na venkovním kolbišti, z něho spadl tak nešťastně, že si sedl na pravou nohu a nejen, že si vykloubil kotník, ale přitom si zlomil všechny tři kosti vč. kotníkové. Ten večer ho operovali v plzeňské vojenské nemocnici a po týdnu byl schopen transportu do Zlína. Momentálně je již v domácím ošetřování. Zatím nechodí a ještě dlouho chodit nebude.

Protože tento článek píšu s časovým odstupem, chtěla bych ještě jednou moc a moc poděkovat rodině Jiráků, kteří nám pomohli zajistit 100% péči v nemocnici (hlavně výborného operatéra) a Petra tam jezdili povzbuzovat. Také moc děkuji rodině Švédových, kteří se se mnou vraceli v neděli, kdy jsem odvážela posledního hřebce. Dělali výborného "slepeckého psa", který mne dovedl bezpečně až domů. Také samozřejmě děkuji všem, kdo se snažili v té hrozné chvíli mne i Petra podržet !!! Musím konstatovat, že jsem byla velmi mile překvapena projevenou účastí a slíbenou pomocí všech, kdo byli přítomni sobotních závodů.

Vždyť: "Co přichází od srdce, má v životě největší cenu!"